Poruchy plochých střech a jejich příčiny
Řada míst na plochých střechách může být zdrojem poruch (styk střechy s atikou, průniky krytinou, vtoky a podobně). Problémy s netěsností se mohou vyskytovat i v ploše, například z důvodu neodborné instalace, poškození, zanedbané údržby či degradace povrchu v důsledku nedostatečné ochrany povrchových vrstev proti klimatickým vlivům a nebo překročením životnosti materiálu. Velmi často je plochá střecha vystavena i nadměrnému namáhání větrem, který způsobuje dynamické rázy, kmitavý pohyb jednotlivých částí nebo nadzvedávání neupevněných částí. Takto vzniklé poškození pak může být místem v němž bude docházet k pronikání vlhkosti do střešní krytin.
Voda, která se případně na porušené střešní konstrukci nahromadí, působí velmi negativně z hlediska trvanlivosti střešního pláště (degradace souvrství, zatékání). Pokud proteče spárami mezi izolačními dílci pod nenasákavou tepelně izolační vrstvu až na hydroizolaci má navíc nízkou teplotu. Dochází tak ke snížení teploty hydroizolace, což může (při působení tomuto vlivu příznivých podmínek) způsobit kondenzaci vodní páry uvnitř střešního pláště pod hydroizolací. Při nahromadění značného množství vody pak dokonce hrozí přetížení části konstrukce střechy či dokonce stavby.
 |
| Termovizní snímek ploché střechy pořízený pomocí dronu s termovizí. Do ploché střechy zatéká a povrchová teplota v poškozeném místě je vyšší i po západu Slunce z důvodu vyšší tepelné kapacity materiálu, který je nasáknutý vodou. Jinými slovy: vlhkostí nezasažená (suchá) část střechy se ochlazuje a ohřívá pomaleji, než mokrá část střešní izolace. |
Fyzikální vysvětlení problematiky
Pomocí dronu s termovizí je možné lokalizovat na plochých střechách místa, kde dochází k zatékání. Fyzikální princip je založen na odlišné tepelné kapacitě části ploché střechy, která je bez závad a části ploché střechy, kde došlo k zatečení.
Část střechy, kde došlo k zatečení pak vykazuje vyšší tepelnou kapacitu a po nahřáti slunečným zářením jsou tato místa po západu slunce déle teplejší. Řečeno jinými slovy, kontrola za použití dronu s termovizí umožňuje jednoduše najít navlhlá místa, neboť suché části střechy se ochlazují rychleji, než navlhlé, které mají vyšší tepelnou kapacitu.
Fyzikální princip je založen na odlišné tepelné kapacitě části ploché střechy, která je bez závad a části ploché střechy, kde došlo k zatečení. Část střechy, kde došlo k zatečení pak vykazuje vyšší tepelnou kapacitu a po nahřáti slunečným zářením jsou tato místa po západu slunce déle teplejší.
Podmínky měření
Z výše uvedeného je zřej vyplývá, že je nezbytné měření provádět za vhodných podmínek. Pokud bychom je ve stručnosti měli shrnout,jsou vhodné podmínky měření následující:
- měření je prováděno po západu Slunce, v době kdy již povrch střechy chladne;
- před západem Slunce na povrch střechy dopadalo sluneční záření o vysoké intenzitě, střecha je zahřátá a může postupně chladnout;
- několik dní před měřením pršelo, povrch střechy je však již (pokud možno) suchý.
Podstatou dignostiky plochých střech s pomocí dronu s termovizí je, že, ve dne, tj. během působení slunečního záření, musí dojít k dostatečnému ohřevu povrchu ploché střechy tak, aby pří následném chladnutí byla místa zasažená vlhkostí déle teplejší (z důvodu vyšší tepelné kapacity takového místa zasaženého vlhkostí, tj. s vodou o vysoké tepelné kapacitě), což pak pozorujeme termovizí. Zasažená místa samozřemě musí být stále dostatečně vlhká, ale povrch střechy by měl být ideálně suchý, jinak zde hrozí falešně pozitivní nálezy.
Vycházíme z normy ASTM C1153
Náš postup diagnostiky ploché střechy vychází z normy ASTM C 1153 (Practice for Location of Wet Insulation in Roofing Systems Using Infrared). Tato norma uvádí, že se lze setkat s celou řadou okolností a situací, kdy může docházet k záměně místa s průnikem vlhkosti do konstrukce střechy s jiným problémem nebo okolností (např. voda zadržená na povrchu střechy).
Z tohoto důvodu je třeba dodržet podmínky i postup měření pokud možno co nejpřísněji.